Lucernský honič

V pátek 14. června je mi už od rána jaksi šoufl. Jsem nervozní jako pes. ONA ruší podvečerní schůzku a stěhuje si matraci vedle porodní bedny. Myslí si, že bude spát. Haha. Nebude! Chodím sem a tam, chci ven, chci dovnitř, hrabu v bedně, hrabu v kleci, lehám si do klece a vše ještě asi 100x. ONA je trpělivá, ale vidím, že se jí klíží oči. Když si zalezu do klece po 101., tak mě mírným hlasem přemlouvá: "Murko, tady nemužeme rodit. Pojď do bedny". Nechce se mi, ale uznávám, že ONA se za mnou do klece nevejde a když budu potřebovat pomoct, tak to bude praktičtější. OK, přelejzám do bedny, asi 10 minut před tím než se narodí 1. stěně. Je sobota 15. 6., 4.15 hod (čas stejný jako minule). Za 15 minut je tu další a ONA mění svůj záměr rodit se mnou sama a volá na manžela. ON přichází a než se rozkouká jsou tři štěnata na světě. Pak si dávám trochu na čas. Břicho mám pořád stejně velký, takže ONA a ON nepochybují, že by to bylo všechno. Pak už si moc nepamatuju, jak to šlo nebo ne

Už jsou to dva roky, co mých sedm štěňat z vrhu „A“ běhá po světě. Všichni jsou v milujících rodinách a dělají radost. Agatha a Alfred získali řadu titulů a ocenění a jsou uchovnění, Adele ještě chybí nějaká ta výstava. Aron a Amelie žijí mimo Česko a Aninka s Apoleou společně nahánějí zvěř na Vysočině. Je mi 5 let a nadešel čas na pokus o vrh „B“. Původně bylo v plánu, že pojedeme zase za Noky. ONA i ON se těšili na návštěvu u Clod-Alain a Lili. Ale chybička se vloudila. Nokymu se spolupráce na štěňatech zalíbila natolik, že se za dva roky stal otcem několika desítek potomků. Z chovatelského pohledu se bude opakovat situace, kdy najít nepříbuzný pár k reprodukci bude velmi obtížné. ONA opět zahájila špionáž a výsledek se dostavil. Je TU, je nalezen, je krásný s řadou výstavních úspěchů (EX 1 CAC/2019, EX 2 RCAC/2022, EX/2023), je lovecky vedený a doma je řádně vymazlený. Jmenuje se KIMO. A tak jedeme do Švýcarska až kousek pod Davos. ONA a ON se seznamují s Peterem a Jolandou a j

ONA o sobě hlásá, že není ambiciózní. Taky říká, že výstavy nejsou „její čálek čaje“. Tak proč teda kouká na stránky KCHŠH a vypočítává, že do titulu „Klubový šampion“ mi chybí už jen pouhé 4 body (ze 100). Už v tom zase jedem: ONA vyplňuje formulář, ON zajišťuje ubytování a sleduje počasí. ONA hledá výstavní vodítko a začínáme cvičit: „Mury, Bežíme!“ - obíhám 2x okolo bazénu … „Mury, Postoj!“ kontrola postoje v odrazu terasových dveří … „Mury, Zuby!“ … pamlsek, a je pokoj. ONA má v plánu poslední týden cvičit 2x denně. Díky bohu se to (jako vždy) nestíhá a trénujeme celkem jen 3x. Není vyhnutí, 10. 9. 2022 jedem pro „Klubovýho šampiona“, 4 body snad získám i tři měsíce po porodu. Místo krásné: Vysočany u Chomutova. Průvan, zima, mraky na obloze, a taky mraky švýcarských honičů (38). Já to tedy neoblibuju. Rozhodčí je přísná. Celý den diktuje posudky. Někdo je moc hubený, někdo je moc tlustý, někdo má krátký ocásek nebo uši, někoho nebaví výstavy. Jdu na plac, běžím, stavím se do

 A je to tady. Uběhlo to jako voda a nové rodiny si jedou vyzvednout malá ušatá torpéda.                                                    Jako první nás v pátek opouští Amelia - "princezna s dračí sluje". Tváří se nevinně, ale je to iniciátor všech ataků. Odváží si ji Sandrina a Can. ONA i ON mají slzy v očích a já nechápu proč, když ještě včera říkali, že toho už mají plný brejle.                    V neděli je něco jako "den otevřených dveří". Tři úplně cizí lidi si odvážejí moje děti a mě se nikdo na nic neptá. Ještě dostávají na cestu dárky: žrádlo, hračky, dečku. ONA pořizuje fotografie plné úsměvů a všichni se tváří šťastně.  Adelle dostává nové jméno Agnes. Je mi hodně podobná. ONA říká, že i povahou. Bude poblíž Prahy zlobit pana Adama společně s dětmi Antonií a Albertem. Agatha - narozená jako poslední, neposedná zlobivka. ONA jí miluje od 1. chvíle a chtěla si jí nechat, ale ON chtěl Adelle, a tak se rozhodlo, že půjdou do světa obě. Žaneta a Martin jsou

Jdeme do finále. Kojit už nebudu. ONA by si to ještě přála. Já už se tou bandou okusovat nenechám. To mi za pár kostiček sýra opravdu nestojí. Já jim říkám "Piraně", ONA jim říká "Lásky" nebo "Smradi" (podle toho v jaké části vyměšování se zrovna nacházejí) a ON jim říká "Sr.č..meti" pořád. Pravda je, že smeták s hadrem OBA drží v ruce častěji než příbor nebo sklenku s proseccem. Trávník v ohrádce to už má taky za sebou. Vypadá skoro jako výběh u slepic. Lásky jsou nejraději mimo ohrádku, ať už doma nebo volně v zahradě. ONA pak musí mít oči na stopkách, neb zahrada je plná nebezpečí: nevhodných rostlin (azalky, rododendrony, sidoulky atd.), schodů, a především bazén. ONA nechá každé štěně dojít na okraj bazénu a pak na něj šplouchne vodu, aby pochopilo, že není o co stát. V úterý proběhla další návštěva Báry Dančové. Tentokrát byly na programu skupinové fotografie ve stylu "Tajemství proutěného košíku". ONA si namalovala (poprvé po

Už jen dva týdny a "smradi" půjdou z domu. Jsou hluční, je jich všude plno, chvilku neposedí, snažím se jim vyhnout. Myslím, že to není vrh "A", ale vrh "ADHD". Výchova je dřina. Neznají nic jiného než se mi sápat na cecíky. ONA tvrdí, že je kojení důležitý a že jim mám dát aspoň cucnout. Vymyslela si na mě takový fígl, na který ji vždycky skočím. Naláká mě na tvrdý sýr do ohrádky a pak z něj ukusuje malinké kousky a ty mi podává. Sýr miluju, takže stojím jako "soška blbky" až do posledního ždíbečku a děti mají prostor konzumovat moje mlíko. Jak zhltnu poslední kousek, pálím z ohrádky ven. ONA a ON popíjeli nedělní odpolední kávu a kochali se pohledem na plnou ohrádku. Štěňátka seřazená u sklopených vrátek se opírala přední tlapky o hranu ohrádky a hvízdala. Jeden lok kávy a Apolea byla uprostřed kuchyně. Ostatní štěňata na chvilinku utichla v němém úžasu nad sestřinou svobodou. Ihned zintenzivnila svou snahu dostat se taky ven. ONA a ON vyhodno