O vrhu "B" 1. - 6. týden
Říkám jí to pořád, a Ona nedbá. Nemůže se dokopat k tomu, aby tady napsala pár řádek o mě a o mých „Modrých lucerničkách“.
Naposledy „O Porodu“. Pche!
Tak po urgencích konečně:
Štěňátka rostou jako z vody. Poctivě je kojím do třetího týdne, ale pak jim rostou zoubky a je to pěkně na nic (i když kojím ve stoje). Navíc je jich 9 a melou se pode mnou, jako prádlo v pračce. No nikomu to nepřeju, a tak se mi uleví, když přijde na řadu příkrm. ONA máčí a mixuje granulky pro štěňata a mě krmí tím stejným, ale já po nich prdím, a mládež má trochu průjem. Konečně Jí dochází trpělivost a dává mi zase moje staré milované za studena listované Yoggisky a je klid (i s bobkama).
Ona a On pečují vzorně. Nikdy mě nenechají úplně samotnou doma. Starají se o hladové krky i o čistotu, což začíná být poměrně náročná činnost. ON vymýšlí několik zlepšováků na úklid "z pozaohrádky". Ona ho za to chválí. Štěňata se ve třech týdnech stěhují do velkého výběhu v kuchyni a na zahradu. Tam je ovšem část dne vedro k padnutí, takže mládež leze, čůrá a kadí, kde to jen jde.
Ona a On se rozhodli, že mi doma nechají Borrku, a tak se docela těším, až „smradi“ (trochu smrdí, ale i tak je miluju) vypadnou a zůstanu tady jen s Borrou a Bloomem (který jede do Švédka až 26. září).
Bloom má být (podle přání nového majitele) chovným samcem pro Švédsko a Norsko. Jsem na to dost hrdá, že se má krev dostane tak daleko. Také bude se svým pánem 200 dnů v roce na lovu. To mu trochu závidám. Majitel se jmenuje Richard a bude Bloomovi říkat Jaromír Jágr (protože to je taky reprezentant Český republiky). Jágr nebí na „B“ a tak se Ona směje, že je to Jaromír "Bagr", což je pravda, protože hodně žere a válcuje při tom všechny své sourozence.
Na všechna štěňata se už byl podívat jejich nový člověk a netrpělivě čeká až si je bude moct odvézt. Od třetího týdne chodí mazlící návštěvy a to je fajn, jednak trochu zabaví mimina a pak mi vždycky donesou něco na zub. Většina štěňat bude mít své "doma" tam, kde už bydlí nějaký jiný "psék" (povětšinou bernský honič).
Ještě jedna věc stojí za zmínku (a to je moc dobrý), že Bazzil nejde nikam daleko, ale zůstává „v rodině“ u naší neteře Anky.
Té se líbil od narození a nemohla se od něj odmyslet tak dlouho, až si v hlavě rozmluvila všechny nevýhody spojený s vlastnictvím psa a napsala SMS: "Této já ho chci". A tak vzniklo (doufám) veliké pouto, na který se budu moct pokradmu koukat.
Komentáře
Okomentovat