Lucernský honič

Barvářské zkoušky honičů („BZH“) - jedna z mnoha pracovních zkoušek psů, ale tahle je pro nás, pro honiče. Nemusíme se na ně skoro nic učit. Trocha teorie: Zkoušky mají zjednodušeně (pro lidi) tři disciplíny: Chůze na řemeni (vodítku) - to umí každý vychovaný pes. Jdete vedle svého pána („vůdce“), nepředbíháte, neloudáte se, prostě jdete u nohy. Můžete jít i na volno, ale to nesmí okolo proběhnout zajíc. Odložení - vůdce vás někde nechá s povelem „zůstaň“ a jde se schovat za strom, a myslí si že není vidět. My můžeme sedět nebo stát, eventuálně trochu popojit, ale v zásadě nesmíme opustit stanoviště. Po 5 minutách někdo vystřelí, a my musíme zachovat klid a nikam neprchat, pak hra na schovávanou pokračuje dalších 5 minut. Dosled zvěře - to mě baví nejvíc. To vás na označeném místě nechají začuchat a pak na povel „stopa“ čucháte a vůdce vlaje za váma na stopovačce. Stopa je 2x zahnutá. Jak máte nos u země nevnímáte nic okolo a najednou stopa skončí, divíte se kam zmizela, zvednete h

  Pochopila jsem: že se v domě ani nečůrá ani to druhé, dokonce ani na zahradě. Tam se taky nesmí hloubit tunely, to by ON zuřil a ONA by je musela zasypávat. že se jídlo podává jen 2x denně (zkraje 3x, ale to je bohužel minulost) že se chodí 2x denně ven, a to před jídlem že dostanu pochvalu a pamlsek když splním jakýkoliv i nesmyslný povel že je nežádoucí zdrhat za zajícema, srnama a kočkama že nemám chodit po schodech nahoru do baráku, že můžu jen nakouknout do zatáčky na schodech (asi tam mají nějaký „tajem“) že nesmím vyskakovat na sedačku, natož si na ní ustlat že se při procházce musím ohlížet, kde se vleče ONA nebo ON a počkat na ně že můžu na kuchyňský lince vyčuchat něco k jídlu, když se nikdo nedívá že když ON něco jí a já si sednu blízko něj a upřeně se na něj dívám a střídavě zdvihám obočí, tak nevydrží a rozdělí se se mnou, tedy musím před tím na „místo“ (tzn. rohožku před terasou) že na „místo“ musím sednou a čekat než mi naservírují žrádlo do misky a dají mi povel „vol

Žeru všechno a ráda. Kdyby bylo na mně naučím se otevírat lednici a konzervy. ONA mi kupuje granule Yoggies – prý jsou s probiotiky a proti „prdění“ https://yoggies.cz . Píšou to v letáčku a to je sympatický, a taky je to pravda. Před tím jsem trochu prděla a ON říkal, že se to nedá vydržet. Když ONA a ON jí tak "somruju" tzn. sedím jim u nohou a hypnotizuju jednoho z nich pohledem, střídavě zvedám obočí, ale nikdy mi nic od stolu nedají. Když jíme venku, tak můžu tlapama na klín, ale stejně taky nic nedostanu. Ale pomáhám mýt nádobí: tzn. že po každém jejich jídle (pokud není ostré) dostanu povel „Místo“ (na rohožce před terasou) a dají mi trochu umatlaný talíř. Já ho připravím do myčky tak, že by tam už ani nemusel. Nejvíc práce mi zabere pekáček, ten dovedu vycídit i když je trochu připečený. To se do práce jen hrnu. Stříhání drápků moc ráda nemám, ale za dobré pamlsky se do nechá vydržet. Čím líp sedím, tím rychleji je to hotovo a dostanu víc dobrot. Koupání ve vaně t

Miluju svou smečku, žrádlo, pamlsky, návštěvy, běhání po lese a louce, hračky a povalování se na sluníčku. Místo na hlavě mě prosím hlaďte na krku, to je o dost lepší. Mám ráda mazlení a hraní. I házení balonku, což prý honiči moc nemusí. Radost dávám najevo vrtěním ocásku. Dovedu s ním vypsat skoro celou abecedu a při největší radosti ocásek píše písmenko ÓÓÓ. Nemám ráda vodu. V krajním případě si namočím jen tlapky, když je vedro nebo běhám dlouho a nebo se potřebuju napít z potoka. Nechci totiž svinit a smrdět v autě jako někteří moji kamarádi, co koupelím neodolají. Vadí mi oblíkání postroje do auta a vlastně nevím ani proč. Možná si pamatuju, že když jsem byla štěně, tak jsem někdy v autě blinkala. Taky nerada štěkám, zdá se mi to trochu neurotické a pro okolí obtížné. Tak štěkám jen když něco ženu (ON a ONA říkají, že „hlásím“), nebo když dohledám prase, a nebo když si na mě nějaký psí trdlo dovoluje.

Když jsem se přestěhovala, bylo všechno jinak. Místo mojí maminky, sourozenců a dalších členů početné psí smečky zde byla jen ONA a ON a jejich PRAVIDLA: „Tohle nekousej, tady nečůrej, teď se vykakej, tady nesmíš, fuj, a tady zůstaň, tady je to pro tebe nejlepší“. Kdo se v tom má vyznat: na klín můžu na sedačku nemůžu. Nechci zůstávat v omezeném prostoru za ohrádkou za dveřmi, chci být všude. A tak pláču, škrábu futra a dveře.   Zkouším přelézt ohrádku. No vida, trochu horolezeckých dovednosti a je to. Svoboda …. ale jen na chvíli. ON kupuje vyšší ohrádku. Však já to natrénuju. Pelíšek mi posouvají z místa na místo. Taky chci mít místo kam mi ONA a ON nepolezou. Konečně to pochopili a koupili mi domácí kotec. Pěkný prostorný, pevný a přenosný. Mám z něj velikou radost. Když se mi chce, tak si zalezu a nikdo mě neruší. Když jede ONA a ON pryč, tak jsem v něm a nebojím se, že něco omylem rozkoušu nebo sežeru (třeba sluchátka - ale ty jsem přeci pak zase vykakala). Když mi bylo 7 měsí

4. 9. je pro mě slavný den, jednak mám svátek a pak si pro mě přijela moje nová rodina a odvezla mě do nového domova. My tři: JÁ, ONA a ON, tedy bydlíme v domě blízko lesa. ONI pracují z domova, takže nebývám často sama.  Někdy se zde vyskytují „druhá ONA“ a „druhý ON“, což jsou dospělé děti.  Když přijede „druhá ONA“, přijedou s ní moje dvě psí kamarádky Barzojky, a ty já mám moc ráda.  Děláme neplechy a ON se zavře do pracovny a vyleze až všichni odjedou.  Borůvka a Kukina https://www.instagram.com/reel/CMuTA1pnFFA/?igshid=t0hnqx8lmfn9  https://www.instagram.com/reel/CMpKaHWHMAs/?igshid=9yuu40zpg96q Když je nás plný dům, to jsem nejspokojenější.

Lanterna Blu mezinárodně chráněná chovatelská stan ice Mgr. Dagmar Bakalářová tel.: +420 775 555 220 mail:  dagbak24@gmail.com IG:  https://www.instagram.com/muriel_luzerner/

Původem pocházíme ze Švýcarska, kde nás žije nejvíc a Švýcaři jsou na nás právem hrdí. Byli jsme vyšlechtěni k lovu ideálně ve smečce. Dlouhé uši nám při běhu nahánějí pachy zvěře přímo pod čenich a tak většinou nemusíme běhat s hlavou u země. Oficiálně patříme mezi Švýcarské honiče, což jsou čtyři velmi podobná plemena, liší se jen barevností:  - Švycký - Bernský - Lucernský - Jurský Jsme nejméně rozšíření ze všech Švýcarských honičů. Nejpodobnější jsme si s Bernskými honiči, rozdíl tkví v tom, že jsme vyšší a lehčí. Barevně jsme modří s černými plotnami a pálením. Ze všech honičů jsme prý nejušlechtilejší a nejjemnější.😉 Muriel a Frída Nejčastěji  se o nás dočtete toto: „Živý, silný a vytrvalý lovecký pes s výborným nosem. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, jinak spíše uzavřená. V minulosti byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké a prasat. Dnes je chován   jako příjemný bezproblémový společník. Vzr

Jsem Muriel, Můra, Můrka, Murinka nebo Kočička, Holčička, Zlatíčko atd,. ale celým jménem jsem Muriel lady Bardotte a narodila jsem se koncem června 2019 v Duchcově. Moje máma je Cira-Betty vom Adlerjäger, je z Německa a je krásná. Zúčastnila se mnoha výstav s výbornými výsledky. Získala řadu titulů a ocenění. A hlavně je 1. chovnou fena v České republice ( zatím ). Můj táta je Basko von Clüs, je ze Švýcarska, taky je krásný, taky spoustu ocenění, plus lovecké zkoušky v I. ceně. Je to vyhledávaný chovný pes a má mnoho krásných potomků. Jsem tedy z 1. vrhu Lucernských honičů v ČR. Mám dva bratry a dvě sestry. Jeden z mých sourozenců žije ve Švýcarsku. V Čechách je nás tedy jen 6: já, moje máma, tři moji sourozenci a můj kamarád Bastien vom Glichenberg, který je taky ze Švýcarska. Ocenění: 3x  V1, 3x CAC,  CACIB,  3x BOB, Národní vítěz, Č eský šampion, Vitez speciální výstavy KCHŠH. Pracovní zkoušky: BZH - 1. cena