O námluvách
Právě jsme se vrátili ze Švýcarska. Všechno se to po dlouhých přípravách a plánování, tak nějak vymklo kontrole. ONA dlouho a pečlivě prozkoumávala rodokmeny všech ušatých švýcarských krasavců a do svého seznamu si k nim dělala poznámku: „příbuzný, příbuzný, starý, příbuzný, krátké ucho, příliš malý, nekomunikuje, příbuzný, špatný kontakt, příbuzný, již nežije“ a tak podobně. Psala na všechny světové strany, všemi světovými jazyky. Až se objevil nádherný chovný „Pan Božský“ jménem Noky de la Breya. Doma mu říkají Diolli, ale to mi nevadí. Aby ONA a ON nebyli dlouho napnutí, a tak jsem začala hárat skoro o měsíc dřív než obvykle. Tím jsem ovšem způsobila totální chaos. Nicméně výsledky z laboratoře řekly jasně: „Všeho nechte a vydejte se na cestu!“. A tak se stalo, že ONA a ON všeho nechali, a já po 1100 ujetých kilometrech stála před Panem Božským u něj doma v obýváku. Hned se mi líbil a i já jemu. Chvíli jsme se očichávali, pak hodně dováděli a pak se spojili v milostném sevření.