O výstavách
Moje máma je krásná, můj táta je taky krásnej a o mně se říká, že jsem taky krásná. Ovšem doposud to říkal jen ON a ONA a náhodní kolemjdoucí, což jsou v tomhle ohledu úplně bezvýznamný lidi. Teď je to ale "potvrzeno" 😊 na národní i mezinárodní výstavě. V obou případech jsem dopadla, jak jsem nejlíp mohla dopadnout. Popravdě mě to vůbec nebavilo. Hotové psí mraveniště. Normálně mám pejsky ráda, ale čeho je moc, toho je příliš. Ona si rozložila židličku a já si lehla vedle a čekaly jsme, až na nás přijde řada. Nejblbější věc je, jak se vám hrabou v hubě, to se mi moc nelíbí. Takže když se mi druhý den zase chtěli dívat na zuby, tak už jsem toho měla plný zuby, škubla jsem hlavou a osvobodila se (z výstavního vodítka to jde poměrně snadno) a štrádovala jsem si to přes celý výstaviště k východu, že počkám u auta. Jenže ONA mě lapila a dotáhla mě zpátky na koberec do kruhu. Zabála jsem se, že mi můj únik pokazí hodnocení a že ONA bude zklamaná, ale nepokazilo. Takže výsl