Lucernský honič

Štěňátka nabrala na síle a na rychlosti. Vyrostly jím nepříjemně ostré zoubky a těmi se začínají zakusovat do mě a do sebe navzájem. Oběť sourozenecké šikany hlasitě protestuje kvičením. Jen, co se vyprostí ze zajetí něčí tlamy, útočí na náhodně kolemjdoucí. Někdy na ně musím zavrčet anebo je na chvíli přidržet v polootevřené tlamě. Prozatím to nevypadá, že by moje výchovné prostředky byly brány moc vážně. ONA jim začala dávat mixovanou kaši z masa, rýže a mrkve, to bylo fajn voňavé. Teď jim pro změnu zkouší dávat kaši pro štěňata od Happy dog, ale ta mi trochu smrdí a dětem taky jede míň než vařené masíčko. No, musí si mládež zvyknout, že život je pes. Kojení mě trochu bolí, zkouším krmit dravou zvěř ve stoje. Problém je v tom, že ještě nejsou dost vysocí, aby pohodlně dosáhli na cecíky. Při pití napolykají vzduch a pak háží šavle. Ona je z toho na nervy a snaží se mě přemluvit, abych kojila aspoň vsedě. Když mi při kojení dává granulky, tak jsem ochotná jí vyhovět. O víkendu měla O

Pozor změna - děti se už koukají inteligentně. Navzájem si okusují ouška, tlamky i ocásky. Někdy se zakousnou do vlastního kolínka. Jejich nožky jsou stále trochu vratké a když se rozeběhnou, tak se často svalí na záda. Vrrrčí a sem tam štěkají. Když mají hlad, řvou jak hladové kachny. ONA říká, že má pocit jako na dovolené, když jí nad hlavou lítají racci chechtaví. ON stěhuje porodní bednu doprostřed kuchyně a před ní staví luxusní výběh. Další ohrádka je na zahradě. Je to paráda, mimina mohou volně pokadit cca 15 m 2 . Chodí sem návštěvy rodin, kam se budou „špekanátka“ stěhovat. Všichni radostní a nadšení se těší až bude konec července a miláčky si převezmou. Jedna návštěva však stojí za malý komentář. Paní s pánem docela sympatičtí se sklánějí nad bednou se štěňaty. Paní se očividně libí holčičky podle barevnosti. Nejvíce Agatha (nejtmavší), pak Adelle s Amelii, ale ty jsou pravděpodobně již zadané. Paní to ví. Bere si do ruky Anniku a nespokojeně kroutí hlavou: „Tahle nee.“. P

 …a teď mám pocit, že už můžu, že už mám za sebou krytí, březost i porod. To, že je otcem mých štěňat Noky (Diolli) víte, ale nevíte, že to tak původně vůbec být nemělo. ONA pro mě na podzim loňského roku vybrala jiného krasavce. Jmenoval se Argo Fiscalinis a byl to také Švýcar. Bydlel na samé hranici Švýcarska s Itálií. ONA byla šťastná, když ho vyšpiónila. Psala si s Robertem (jeho majitelem) dlouho před tím, než přišel můj čas. Krásný, mladý, dlouhouchý, nepříbuzný, jen 800 km vzdálený krasavec, a to sexy jméno Argo… Na cestu jsme se měli dát v pondělí, někde přespat a v úterý navečer být na místě. Trochu nám v pondělí k polednímu zrychlila krok (nebo spíš přišlápla plyn) laboratoř, když nad hodnotami progesteronu zavelela: „Kryjte ještě dnes!“. ONA a ON umí udělat cokoliv, a tak jsme jeli s větrem o závod, a ještě před setměním jsme byli na místě. ONA a ON si cestou tipovali, jestli se mi bude můj vyvolený líbit. ON zapochyboval, protože ví, že největší láskou mou je ON. ONA mu dá

Všechno je jak má být. Příroda mi velí, co mám dělat. Kojím, spím, olizuji dětem bříška a uklízím po nich veškeré nečistoty. Zůstávají voňavá jako mléčné karamelky. Zatím! ONA mě tahá ven, což se mi z kraje moc nelíbilo. Ale pochopila jsem, že když se projdu, dostanu pak velkou porci žrádla a navíc si od těch malých přísavek trochu odpočinu. Taky jsem zjistila, že není nutný pořád dřepět v bedně. Že „haranti“ potřebují režim, a že není možný kojit, každýho, kdy se mu zlíbí. To by jeden nedělal nic jinýho. Tak se opět sem tam válím pod stolem v obýváku a chodím hloubit metro pod túji na zahradu. ON dělá, že to nevidí. Myslím, že tu túji nemá rád. Dětem vyrostly drápky a začaly se zachytávat do deky jako suchý zipy. ONA je hrdina - ustřihla každému malinký kousek každého drápku a každý zapilovala, aby nebyl ostrý. A to je pěkný množství. Trvalo jí to celý den a dost se divím, že dětem zůstaly všechny prstíky, neb ONA tvrdí, že je slepá a nasazuje si stále brýle.                       

  „Špekanátkům“ je sotva 10 dnů, jsou to pěkný buřtíci. Ještě nemají otevřená očka, ještě jsou jen světle šedá a už se uvažuje o nových rodinách.  ONA a ON tady stále řeší, jak poznat komu štěně dát a komu ne. A tak se do toho trochu vložím. Taky budu šťastná, když budou mít moje děti rodinu jako já. A tak povídám: „Člověče vezmi rozum do hrsti a odpověz sám sobě na pár otázek!“ 1.       P oč chci štěně? Říkáš si: „Co je ti do toho?“, „To je přece jasný.“ nebo „Prostě chci a chci!“ My „ušáci“ jsme exteriérově hodně zajímaví. Nerada bych dávala svoje děti do rodiny, která je potřebuje jako „tečku“ za dokonalou prezentací dokonalé rodiny s dokonalým autem, domem a dokonalými dětmi. Moje děti dokonalé nebudou. Oproti jiným dokonalostem budou štěkat, kousat, dožadovat se žrádla, procházek, výcviku, mazlení a hraní. Budou potřebovat svého člověka, který je bude mít rád a kterého budou bezmezně milovat ony. 2.      Nemám v rodině alergika? Pokud to už víš, tak to žádný „na zkoušku“ nez

  Datum narození štěňátek je 30.5. - celkem 7 ks (2 kluci a 5 holek) Adelle, Alfred a Agatha jsou o dost větší než zbytek nadílky. Alfred a Agatha jsou po tatínkovi Noky de la Breya (doma Diolli). Adelle a Aron jsou flekatí jako malé kravičky, Amelia, Aninna a Apolea skoro bílé jen s malým flíčkem na zádech. Jednu mega událost tady musím zveřejnit: Noky (otec mých dětí) byl den před porodem t.j. 29. 5. na velké švýcarské výstavě EXPOSITION - CAC, a tam získal CAC a EXCELENT 1, takže je to "potvrzené", je to taky výstavně úspěšný krasavec jako Já.  ONA a ON se přestěhovali na matraci vedle bedny. Střídají se ve dne v noci, dokonce tu pijí kafe nebo večer prossecco. Civí do bedna a připitoměle se usmívají. Když se zvednu na nohy OBA hned vyskakují a snaží se štěňátka zachránit před mým zašlápnutím ... "Tak snad vím, kam šlapu, ne!?"  Několikrát denně mě táhnou ven na čůrání, a to já vůbec nechci. ONA mi pak pokaždé dá nažrat a napít, tak to je zase fajn. Děti skor

Co jsme se vrátili ze Švýcarska, tak já vím, že štěňátka budou.  Kdo to ještě neví je o ONA a ON. Pozorují mě, netahají mě na dlouhý pochody a koupili mi nejkvalitnější žrádlo s kachnou (to mi sice chutná, ale mám po něm trochu hnačku). Je vedro k padnutí. ONA a ON nepoznají jestli jsem líná z vedra nebo z těhotenství.         28. Den mám jít na ultrazvuk a to se mi teda nechce, páč já veterináře úplně nesnáším. Kór kdyby mě chtěli pokládat na záda, holit břicho nebo jiný nesmysly. Naštěstí ONA vezme rozum do hrsti a "nehodlá mě vystavovat stresu" s tak teda zůstává "TAJEM" kolik štěňátek v břiše mám.  Půlku už mám za sebou a figuru mám pořád stejnou, snad jen cecíky prozrazuji moje těhotenství. ONA stále hledá nějaké informace o výživě v těhotenství a o porodu a ON předstírá, že ho to taky zajímá a že jí poslouchá. ONA mi osahává břicho a fotí si mě v nejnemožnějších pozicích, hlavně z boku.  V šesti týdnech je to na mě konečně vidět. Tak se téma hovoru stačí k poč