O vrhu "A" - 2. týden

Všechno je jak má být. Příroda mi velí, co mám dělat. Kojím, spím, olizuji dětem bříška a uklízím po nich veškeré nečistoty. Zůstávají voňavá jako mléčné karamelky. Zatím!

ONA mě tahá ven, což se mi z kraje moc nelíbilo. Ale pochopila jsem, že když se projdu, dostanu pak velkou porci žrádla a navíc si od těch malých přísavek trochu odpočinu. Taky jsem zjistila, že není nutný pořád dřepět v bedně. Že „haranti“ potřebují režim, a že není možný kojit, každýho, kdy se mu zlíbí. To by jeden nedělal nic jinýho. Tak se opět sem tam válím pod stolem v obýváku a chodím hloubit metro pod túji na zahradu. ON dělá, že to nevidí. Myslím, že tu túji nemá rád.

Dětem vyrostly drápky a začaly se zachytávat do deky jako suchý zipy. ONA je hrdina - ustřihla každému malinký kousek každého drápku a každý zapilovala, aby nebyl ostrý. A to je pěkný množství. Trvalo jí to celý den a dost se divím, že dětem zůstaly všechny prstíky, neb ONA tvrdí, že je slepá a nasazuje si stále brýle.

                                            

13. den se štěňatům začala rozlepovat očka. Koukají dost přihlouple. Doufám, že jim to nezůstane, to by je nikdo nechtěl. Dělají první krůčky. Při chůzi se chvílema opírají o podložku čumákem a pak se stejně svalí. Do kroku si kňourají pochodové melodie. Sem tam zaštěkají. Nechápu, kde to slyšely, já štěkám jen když „něco ženu“ (hlásím), nebo když hrozí nebezpečí.

ONA domlouvá termíny návštěv s novými rodinami. U některých dětí už jsou „kostky vrženy“. U jiných se ještě rozhoduje.

ONA a ON mají spor! Sedli si tuhle ke stolu a popíjeli víno a jako „dospělí rozumní lidé“ se dohodli, že mi žádné štěně doma nenechají. Trvalo to jen dva dny než ON přišel s tím, že by „TU“ Adélku přeci jen nechal doma. ONA je přísná, takže NE! ONA od 1. chvíle tíhne k Agathě, v tom je ten problém. Tak uzavírám sázky sama se sebou, jak tohle dopadne.