O námluvách

Právě jsme se vrátili ze Švýcarska. Všechno se to po dlouhých přípravách a plánování, tak nějak vymklo kontrole. ONA dlouho a pečlivě prozkoumávala rodokmeny všech ušatých švýcarských krasavců a do svého seznamu si k nim dělala poznámku: „příbuzný, příbuzný, starý, příbuzný, krátké ucho, příliš malý, nekomunikuje, příbuzný, špatný kontakt, příbuzný, již nežije“ a tak podobně. 

Psala na všechny světové strany, všemi světovými jazyky. 
Až se objevil nádherný chovný „Pan Božský“ jménem Noky de la Breya. Doma mu říkají Diolli, ale to mi nevadí.

Aby ONA a ON nebyli dlouho napnutí, a tak jsem začala hárat skoro o měsíc dřív než obvykle. Tím jsem ovšem způsobila totální chaos. Nicméně výsledky z laboratoře řekly jasně: „Všeho nechte a vydejte se na cestu!“. A tak se stalo, že ONA a ON všeho nechali, a já po 1100 ujetých kilometrech  stála před Panem Božským u něj doma v obýváku. Hned se mi líbil a i já jemu. Chvíli jsme se očichávali, pak hodně dováděli a pak se spojili v milostném sevření. Majitele psa byli skvělí, po večeři ONA a ON klábosili o psech a jiných věcech a popíjeli víno. Druhý den jsme chodili po výletech a já se nemohla dočkat večera, až se naše setkání bude opakovat.

ONA a ON si naplánovali, že když už jedeme tak daleko, že si tam uděláme pár výšlapů po okolí, vyfotíme mraky fotek s azurovou oblohou, loukami plnými pampelišek a zasněženými vrcholky hor. Houby - nebylo vidět na 3 metry, chumelilo a dul severák jak na Sibiři, psa by nevyhnal. No, pár dnů jsme se ještě zdrželi, navštívili další švýcarské kamarády a už jsme zase doma.

Teď bude ONA a ON čekat, jestli se mi začne nafukovat bříško.