O výchově

 
Pochopila jsem:

• že se v domě ani nečůrá ani to druhé, dokonce ani na zahradě. Tam se taky nesmí hloubit tunely, to by ON zuřil a ONA by je musela zasypávat.
• že se jídlo podává jen 2x denně (zkraje 3x, ale to je bohužel minulost)
• že se chodí 2x denně ven, a to před jídlem
• že dostanu pochvalu a pamlsek když splním jakýkoliv i nesmyslný povel
• že je nežádoucí zdrhat za zajícema, srnama a kočkama
• že nemám chodit po schodech nahoru do baráku, že můžu jen nakouknout do zatáčky na schodech (asi tam mají nějaký „tajem“)
• že nesmím vyskakovat na sedačku, natož si na ní ustlat
• že se při procházce musím ohlížet, kde se vleče ONA nebo ON a počkat na ně
• že můžu na kuchyňský lince vyčuchat něco k jídlu, když se nikdo nedívá
• že když ON něco jí a já si sednu blízko něj a upřeně se na něj dívám a střídavě zdvihám obočí, tak nevydrží a rozdělí se se mnou, tedy musím před tím na „místo“ (tzn. rohožku před terasou)
• že na „místo“ musím sednou a čekat než mi naservírují žrádlo do misky a dají mi povel „volno“

Jsem klidná povaha a ráda všem přáním vyhovím. Dělá mi radost, když jsou ONA a ON spokojený a říkají mi "Šikulka".

Chodila jsem do http://www.pesopark.czdo školky pro štěňata, to si ONA někde přečetla, že je dobrý pro socializaci.

Mě to bavilo, jen to vždycky rychle skončilo a moji školkový kamarádi nastoupili do aut se svými lidmi a byli zase na týden pryč. Učili nás základní povely, a že náš „páníček“ je NEJvíc, a že když na nás volá, musíme všeho nechat a běžet k němu. Taky prý nemáme tahat na vodítku a nehrnout se do vrátek jako šílení.