O cestování

Cestování mám ráda. Hlavně proto, že jsme pořád spolu.
Že "jedeme" poznám hned …  ONA a ON začnou uprostřed domu vršit neuvěřitelně množství zbytečných předmětů: matrace, spacáky, polštáře, pelech, boty, hůlky, ukulele, všechny moje obojky, stopovačky a zásobu žrádla … prostě všechno, co normálně v autě nemá co dělat. Pak se podivně rychle zalévají kytky, vynášejí odpadky a zatahují závěsy. Poslední kafe, a hurá, sedáme do auta.
Při cestě si rozvaluju na zadních sedačkách a většinou spím. 

V noci bydlím na podlaze auta v „kočičím“ pelechu (ten je skvělej, páč má po obvodu vysoké mantinely a o ty si opírám hlavu). ONA má hlavu i ruku hned vedle mě, což je o celé jedno patro domu lepší, než když jsme doma. Ráno si stoupnu na zadní a hned vidím přes celou postel, jestli je všechno, jak má být a nikdo nechybí. Při tom bubnují ocáskem o přední sedačku a dveře auta.

O jídle mám na cestách o dost lepší přehled než doma. ON mi sem tam „Něco Na Tajňáka" strčí přímo do tlamy. 

Chodíme na celodenní túry a pak kus popojedem, nebo kus popojedem a pak jdeme na túru. Miluju kopce, hory a dlouhé pláže. Tam lítám jako blázen a honím racky.  

Prostě jsem ráda tam, kde to ještě nemám očuchaný, a kde je se mnou ONA i ON.
Jezdíme od jara do podzimu po Čechách, jen na pár nocí, ale často. V létě na delší cesty, většinou na sever, tam není takový horko.
Vloni jsme byli na Malý a Velký Fatře, a na pobřeží Polska. Chtěli jsme do Litvy, ale tam se kvůli Covidu nesmělo.  Snad se nám to podaří letos.
Na jaře jsme jeli do Maďarska k Balatonu a pak přes Plitvický jezera a NP Krka až do Dalmácie. Bylo to tam krásný, ale  nemohla jsem lítat volně, protože ONA si přečetla o zmiji růžkaté a bála se, že na ni šlápnu.

Když je v noci zima, že mi zmrzne voda v misce, tak spím v softchelovém oblečku a je to "v poho".