O vrhu "B"
V pátek 14. června je mi už od rána jaksi šoufl. Jsem nervozní jako pes. ONA ruší podvečerní schůzku a stěhuje si matraci vedle porodní bedny. Myslí si, že bude spát. Haha. Nebude! Chodím sem a tam, chci ven, chci dovnitř, hrabu v bedně, hrabu v kleci, lehám si do klece a vše ještě asi 100x. ONA je trpělivá, ale vidím, že se jí klíží oči. Když si zalezu do klece po 101., tak mě mírným hlasem přemlouvá: "Murko, tady nemužeme rodit. Pojď do bedny". Nechce se mi, ale uznávám, že ONA se za mnou do klece nevejde a když budu potřebovat pomoct, tak to bude praktičtější. OK, přelejzám do bedny, asi 10 minut před tím než se narodí 1. stěně. Je sobota 15. 6., 4.15 hod (čas stejný jako minule). Za 15 minut je tu další a ONA mění svůj záměr rodit se mnou sama a volá na manžela. ON přichází a než se rozkouká jsou tři štěnata na světě. Pak si dávám trochu na čas. Břicho mám pořád stejně velký, takže ONA a ON nepochybují, že by to bylo všechno. Pak už si moc nepamatuju, jak to šlo nebo ne...